Oko je složitý optický systém podobný fotografickému aparátu. Ten tvoří hlavně rohovka, která je přední plochou oka a je hlavní lomivou součástí tohoto optického systému. Velmi důležitou částí optické soustavy oka je čočka, která je díky své lomivá schopnosti významnou doplňkovou silou optického aparátu oka. Změnou svého tvaru umožňuje čočka u lidí jemné doostřování při pohledu na různé vzdálenosti, tzv.. akomodaci. Podmínkou ostrého vidění člověka je, aby přes neporušený optický systém oka procházeli rovnoběžné paprsky světla a dopadaly do místa nejostřejšího vidění na sítnici, tzv.. žluté skvrny. Proto musí být zachován správný poměr mezi délkou oka a dioptrické síly jeho optické soustavy. Celá řada vývojových a dědičných faktorů může vést k poruše správného poměru. V případě, že je oko kratší, nebo delší, dopadají sbíhající se paprsky světla za, nebo před sítnici. Tento nepoměr se tak projevuje v podobě čtyř základních dioptrických vad:
- myopie (krátkozrakost)
- hypermetropie (dalekozrakost)
- astigmatismus
- presbyopie (stařecké vidění)
- další poruchy a nemoci očí